Samota nebo osamělost – a proč je v tom rozdíl.

Člověk je od přírody společenský tvor. Jsme od přírody nastaveni žít ve skupině – sdílet své prožitky, spolupracovat, chránit se navzájem. Ale ne každý má stejné potřeby, pokud jde o kontakt s druhými. Někdo si společnost užívá jen chvíli, jiný čerpá energii spíš z ticha a klidu. A to je úplně v pořádku.

Samota totiž nemusí být nepřítelem. Může přicházet jako úleva po náročném dni, jako tichá procházka lesem, při které konečně slyšíme sami sebe. V těchto chvílích si člověk třídí myšlenky, vnímá své pocity a dává prostor tomu, co jindy zůstává v pozadí. Pro spoustu lidí je samota vědomou volbou – něčím, co jim dělá dobře.

Osamělost je ale něco jiného. Nejde jen o to být sám. Jde o to, cítit se sám – i mezi lidmi. Je to vnitřní stav, který může být velmi bolestivý. Často ho provází smutek, prázdnota nebo touha po blízkosti – po někom, kdo by nás vnímal a slyšel (ať už slovy, nebo jen svou přítomností).

A nepostihuje jen starší lidi. Výzkumy ukazují, že pocity osamělosti zažívají i mladí dospělí – lidé v práci, ve vztahu, rodiče. Někdy se člověk může cítit osamělý i uprostřed rodiny nebo mezi přáteli. Tento pocit se také může objevit po velké životní změně, jako je odchod do důchodu, ztráta blízkého, ale i během náročných období jakým byla například pandemie a následná izolace v online světě.

Důsledky osamělosti zasahují hluboko – nejen do psychiky, ale i do těla. Není to nemoc jako taková, ale může být závažným rizikovým faktorem. Dlouhodobá osamělost zvyšuje riziko úzkostí, depresí i různých tělesných potíží. Lidé pak často přicházejí do ordinací s bušením srdce, bolestmi břicha, nespavostí nebo neklidem, který neumějí přesně pojmenovat. Cítí se ohrožení, přetížení a nejistí – jejich tělo na to reaguje.

Osamělost může být varovným signálem. Signálem, že potřebujeme zastavit, otevřít se a říct si o pomoc. Někdy stačí jen být s někým, kdo nás opravdu vnímá. Sdílené ticho, aniž bychom museli cokoli vysvětlovat, může být tím největším lékem.

Pokud si u sebe nebo někoho blízkého všimnete, že se začíná uzavírat, ztrácí zájem o věci, které ho dřív těšily, často si stěžuje na únavu, bolesti nebo nespavost, může jít o víc než jen o špatnou náladu. Osamělost může přerůst v depresi – tichého nepřítele, který mění člověka nenápadně a pomalu. V takové chvíli je důležité neotálet a vyhledat pomoc – třeba u lékaře. Protože i z osamělosti vede cesta ven.